Volně prodejné léky

Definice 

Zácpa je obecně definována jakostav, kdy se pacient vyprazdňuje méně než 3krát za týden nebo má pocit neúplného vyprázdnění. To může vyvolat břišní distenzi, pocit neschopnosti zcela se vyprázdnit, bolest břicha a nadýmání.

Existují dva hlavní mechanismy, které se podílejí na zácpě: stolice prochází tlustým střevem příliš pomalu anebo jsou to potíže související s vypuzením tvrdé stolice.

Příznaky a vliv na zdraví 

Příznaky zácpy zahrnují následující:

• méně než tři stolice za týden,
• tvrdá málo častá stolice spojena s pocitem neúplného vyprázdnění,
• problémy s vyprazdňováním nebo bolestivé vyprazdňování,
• nepříjemné pocity v břiše, křeče a nadýmání.

Příčiny a rizikové faktory 

Existuje několik příčin zácpy:

• změna každodenních aktivit: změna stravování (zvláště při cestování do zahraničí),
• nedostatečně vyvážená strava bez vlákniny, 
• nesprávné návyky v dětském věku vedoucí k rozvoji nesprávných reflexů a zadržování stolice,
• vedlejší účinky léků (zvláště léky potlačující kašel, některé léky na bolest, jako je kodein a některá antidepresiva atd.),
• nedostatek fyzické aktivity, zvláště u starších osob a u lidí se sníženou pohyblivostí,
• onemocnění střev (kolorektální karcinom atd.) představují jinou – vzácnou – příčinu zácpy stejně jako chronická onemocnění (jako je cukrovka, hypotyreóza, Parkinsonova nemoc a roztroušená skleróza atd.),
• Zácpa je obvykle funkční a nemá specifickou příčinu. 

Prevalence 

Funkční zácpa postihuje v západních zemích 1 až 20 % dospělých. Většinou se jedná o ženy (dvě třetiny případů). Ve studiích na starší populaci se zjistilo, že až 50% starších osob v nemocničních zařízeních trpí příznaky zácpy. Funkční zácpa je obvykle způsobena nedostatkem fyzické aktivity, častým užíváním léků a chorobami vyššího věku.

Zácpa u dětí nemusí být rozpoznána a často je přítomna opakující se bolest břicha.

Normální frekvence stolice je od tří denně do tří za týden. Zácpa je definována jako méně než 3 stolice za týden, anebo opakované stavy spojené s pocitem nedostatečného vyprázdnění s tuhou stolicí
a s namáhavým vyprázdněním. Zácpa je chronická, když příznaky přetrvávají déle než šest měsíců.

Je důležité se nejprve poradit s lékařem, aby se vyloučilo jakékoli základní onemocnění, které může způsobit zácpu.

První volbou léčby funkční zácpy je zaměření se na změnu stravy a životního stylu:

• Ideální je chodit na toaletu ve stejnou denní dobu a v případě nucení na stolici neodkládejte návštěvu toalety na později.
• Konzumujte vyváženou stravu, která je bohatá na vlákninu: zelená zelenina (například růžičková kapusta a brokolice), luštěniny (bílé fazole, hrášek, čočka), ovoce (hrušky, jablka, sušené ovoce – sušené švestky, fíky a datle), celozrnné potraviny (celozrnná pšenice, bulgur, kukuřice, špalda, lněné semínko).
• Udržujte dostatečný příjem tekutin (dostatečnou hydrataci). Pomoci může minerálka s obsahem hořčíku. 

Někdy je nevyhnutné užívat příležitostně laxativa:

– látky s osmotickým účinkem změkčují a zvyšují objem stolice a tím urychlují její posun tlustým střevem,
– laxativa vytvářející objem, která ovlivňují objem a konzistenci stolice,
– lubrikanty pomáhají usnadnit průchod stolice tlustým střevem,
– stimulační látky urychlují pohyb střev,
– rektální laxativa (čípky a klystýr) pomáhají obnovit defekační reflex.

Co je to průjem?

Průjem je časté (více než 3×/den) vyprazdňování řídké stolice.

Co označujeme akutním průjmem?

Akutní průjem začíná náhle a trvá krátkou dobu. Trvá méně než 4 týdny a je většinou infekčního původu.

Co znamená průjem chronický?

Chronický průjem trvá delší dobu (více než 4 týdny) a vyžaduje již podrobnější vyšetření.

Co je to infekční průjem?

Jedná se o nejčastější typ průjmu, jehož příčinou je infekce, zánět způsobený bakteriemi, viry nebo parazity.

Příčiny průjmu

• Bakteriální průjmy
  • Kampylobakteriální průjem
  • Infekce vyvolané E. coli
  • Salmonelóza
  • Shigelóza (bacilární úplavice)
  • Yersinie
  • Cholera
• Virové průjmy
• Parazitární průjmy

1. Příčiny akutního průjmu

Zánět sliznice žaludku a střev (gastroenteritida) – je způsoben většinou infekcí, dochází k přesunu velkého množství tekutiny do střeva. Stejně vzniká průjem i vlivem některých projímadel.
“Otrava potravinami” (způsobená toxiny – jedovatými látkami, které vylučují bakterie) – požití velkého množství osmoticky aktivních látek, které na sebe navážou tekutiny (např. umělých sladidel).
Požití velkého množství nestravitelných látek.
Psychické příčiny (úzkost) – střeva posunují svůj obsah velmi rychle, a tak se stačí vstřebat zpět do krve jen malé množství tekutiny.
Vedlejší účinek léků (např. některých antibiotik, léků obsahujících hořčík apod.).
Požití velkého množství tekutiny – střevo je nedokáže vstřebat (např. požití velkého množství piva).
Alkohol (obvykle ve velkém množství).

2. Příčiny chronického průjmu

Jednou z nejčastějších příčin dlouhodobého průjmu je tzv. dráždivý tračník, což je onemocnění charakterizované poruchami vyprazdňování (průjmem nebo zácpou), často doprovázené bolestmi
v břiše, ale bez přítomnosti organického onemocnění.
Idiopatické střevní záněty (např. ulcerózní kolitida nebo Crohnova nemoc).
Špatné vstřebávání potravin (např. celiakie nebo chronická onemocnění slinivky břišní).
Hormonální změny (např. cukrovka nebo zvýšená činnost štítné žlázy).
Dlouhodobě probíhající střevní infekce.
Stavy po závažnější operaci žaludku, střeva nebo žlučníku. Omezení plochy střeva pro vstřebávání, např. operací (odnětí části střeva) nebo při zánětu.
Některé léky, včetně antibiotik; léky obsahující hořčík, léky proti překyselení žaludku, léky upravující vysoký tlak, léky užívané při kloubních zánětech a projímadla.

3. Příčiny infekčních průjmů

a) Bakteriální průjmy

Původci: Nejčastějšími původci bakteriálních průjmů jsou Campylobacter, Clostridium difficile, Escherichia coli, Salmonella enteritidis, Shigely.

Projevy: Projevují se náhlým začátkem, někdy s horečkou, nevůlí, zvracením, později se přidávají bolesti břicha, obvykle difuzní se škroukáním. Stolice může být zprvu kašovitá, později se mění na vodnatou, někdy s příměsí hlenu a krve.

b) Virové průjmy

Výskyt : až 1/3 průjmových onemocnění je vyvolaná viry; onemocnění postihuje kteroukoliv věkovou skupinu, ale zejména zranitelné jsou děti a starší lidé;
Původce : onemocnění vyvolávají hlavně viry: norwalk, rotaviry, adenovirus, astroviry, picornaviry, torovirus; * 40 % průjmových onemocnění u děti je vyvoláno rotaviry

c) Parazitární průjmy

Původce : nejčastější původci parazitárních průjmů jsou Entamoeba histolytica, Giardia lamblia, Cryptosporidium, Cyclospora
Zdroj nákazy : nejčastějším zdrojem je kontaminovaná voda, méně často potrava

Zvláštnosti průjmu u dětí

1. Průjem: projevy, příznaky a nebezpečí z něj plynoucí

Průjem je jednou z poruch normálního trávení, kdy dochází k častému vyprazdňování řídkých až vodnatých stolic, které v průběhu života postihne téměř každé dítě. Závažný průběh může mít tato porucha u kojenců, kteří jsou více než starší děti ohroženi ztrátou tekutin.

Příčinou akutního průjmové onemocnění v našich podmínkách jsou viry (zvláště časté jsou průjmy způsobené rotaviry) a bakterie (např. Salmonella nebo Campylobacter), méně často paraziti.

Vzhledem ke složení mateřského mléka trpí průjmy méně často kojené děti než děti uměle vyživované.

Onemocnění je často doprovázeno zvracením, někdy velice úporným, které prohlubuje ztrátu tekutin. Z tohoto hlediska jsou opět nejvíce ohroženou skupinou právě kojenci, proto by každý kojenec,
u něhož se objeví vodnaté stolice v počtu tři a více, měl být vyšetřen dětským lékařem, který zhodnotí stav dítěte a rozhodne o léčebném postupu.

2. Příznaky ztráty tekutin

Ztráta tekutin se projevuje suchými rty a suchou ústní sliznicí, u kojence je propadlá fontanela (vazivová blána spojující nesrostlé lebeční kosti, je pod kůží na hlavičce hmatná jako otvor mezi nesrostlými lebečními kostmi, postupně jejich srůstem zaniká), kůže je povadlá, dítě je zpočátku neklidné a plačtivé, postupně apatické, může se objevit porucha vědomí různého stupně, oči jsou zapadlé, dítě močí velmi málo – moč je tmavá, z úst je cítit aceton.

3. Léčba průjmu

Léčení spočívá ve včasné náhradě ztracených tekutin a minerálů (rehydratace) a včasném podání tolerovaných potravin (realimentace) s cílem zabránit dalšímu poškození střevní sliznice a rozvoji chronického průjmu.

4. Co jsou to rehydratační roztoky?

Jsou to roztoky, které lze podávat ústy, lze jimi rychle nahradit ztrátu minerálů a vody zejména
v časném stadiu onemocnění. Roztok je dětmi velmi dobře přijímán, lze jím zvládat i situace doprovázené zvracením. U nás je na trhu volně prodejný rehydratační roztok s názvem Kulíšek, takže
i v domácích podmínkách lze počáteční stadia onemocnění zvládnout.

5. Zhoršující se stav dítěte

Jestliže zvracení trvá, dítě roztok odmítá, jeho stav se zhoršuje a zejména jde-li o malé dítě a rodiče nemají s touto situací zkušenosti, je třeba ihned navštívit lékaře, protože úhradu vody a minerálů bude nutno zajistit jiným způsobem, a to jedině přijetím dítěte do nemocnice.

6. Jaká má být výživa dítěte s průjmovým onemocněním?

Spočívá především ve včasném podávání dobře tolerovaných potravin (realimentace).

To znamená využívat těch potravin, které nezatěžují střevo, strava musí být dobře a snadno stravitelná, chutná:

Pokud je dítě kojeno, kojení nepřerušovat.

U uměle živeného dítěte můžete používat stejné mléko jako před vznikem onemocnění. Již není vyžadováno úplné vysazení mléčné výživy, ale jak sami všichni dobře víme, právě vysazení mléčné stravy a podávání dietních potravin uzdravení dítěte urychlí. Proto je vhodné mléko alespoň na jeden den vysadit.

Pokud se rozhodnete dítěti ve stravě mléko ponechat, je zpočátku vhodné je připravovat s rýžovým odvarem, který doma snadno připravíte. Jednu polévkovou lžíci rýže vaříte v 1 litru kojenecké vody po dobu jedné hodiny, vždy odpařenou vodu doplníte na 1 l, pak rýži přecedíte a vzniklý odvar použijete
k přípravě mléka. Podobně můžete použít kroupy, ne však ovesné vločky (mají projímavý účinek).

Další možností je použití velmi kvalitního ověřeného dietního mléka se sníženým obsahem laktózy
(k dostání v lékárnách). Má vynikající chuť a ovocná vláknina, minerály a lehce stravitelný tuk zajišťují rychlou úpravu stolice tím, že se urychlí obnova střevní flóry. Mléko je určeno pro nekojené děti od 3. měsíce, ale je možno je použít i u starších jedinců bez omezení věkové hranice.

U starších dětí je nutno vynechat stravu s vysokým obsahem tuků a disacharidů. Takže vhodná je mixovaná strava z brambor a rýže, jablečná, mrkvová nebo banánová pyré, libové kuřecí maso, bujón, suchary, starší pečivo. S výhodou lze použít z výše uvedeného připravené dětské výživy prodávané
v obchodech.

Cestovatelský průjem

Dopřáli jste si dovolenou v zahraničí? Aby se tato dovolená pro vás či vaše blízké nezměnila v trvalý pobyt na toaletě, určitě věnujte pozornost následujícím řádkům.

1. Co je průjem cestovatelů?

Jedná se o projev onemocnění střeva, jehož původcem může být výměna střevních mikroorganizmů za místní flóru či střevní infekce jako důsledek nezvyklého složení stravy či požití kontaminované vody či potraviny.

2. Jak se průjem cestovatelů projevuje?

Projevy tohoto onemocnění jsou zcela typické. Začátek bývá náhlý, 3–5 typicky vodnatých stolic denně spojených se škroukáním v břiše. Může je provázet celková slabost a nevolnost, není horečka.

Potíže se v 90 % vyřeší do 1 týdne, dalších 8 % do jednoho měsíce.

3. Co je příčinou průjmu cestovatelů?

Příčina tohoto typu průjmu bývá objasněna ve 30–60 % případů a může být stejně jako u ostatních průjmů infekční nebo neinfekční povahy.

Z těch neinfekčních příčin jmenujme:
vypití většího množství sladkých a přechlazených nápojů či místních minerálních vod,
nezvykle kořeněnou stravu,
ovoce (např. fíky a mango),
nadbytek oleje používaného v některých kuchyních,
psychický stres spojený s cestováním.

Příčinou infekčního průjmu cestovatelů jsou pak z:
80–85 % bakterie,
10 % paraziti,
5–10 % viry.

4. Kde můžeme očekávat zvýšený výskyt tohoto onemocnění?

Nejčastěji se s tímto onemocněním setkáváme při cestách do tropů a subtropů. Po měsíčním pobytu
v těchto oblastech udává příznaky onemocnění 40 až 60 % turistů.

Objevuje se nejčastěji u osob cestujících ze zemí s dobrou hygienickou úrovní do oblastí s nižším hygienickým standardem.

5. Jak se vyvarovat průjmu cestovatelů?

Místo pobytu vybírejte pečlivě s ohledem na svůj věk a zdravotní stav.
Pijte pouze balenou nebo dezinfikovanou vodu a nápoje.
Nepijte ovocné šťávy z lisů u pouličních prodavačů, do nápojů si nenechte vhodit led.
Vyhýbejte se zmrzlinám, některým sýrům, paštikám a mléku nejasného původu.
Maso jezte dobře propečené, ještě horké, nekonzumujte ryby z neznámých vod.
Budete-li v zemi s nízkou hygienickou úrovní, nejezte syrovou listovou a kořenovou zeleninu, pokud nelze okrájet.
Nejezte rovněž ovoce, které si nemůžete sami oloupat, nejezte melouny, mohou být zdrojem infekce.
Pamatujte : To, co jedí a pijí místní lidé, nemusí být dobré pro vás – turistu!
Zásady lze shrnout do “šesti O”: obchod, originál, otevřít, oloupat, omýt, ovařit..

1. Léčba akutního průjmu

a) Jak a kdy konzultovat při průjmu s lékařem?

• U nekomplikovaného průjmu je možná i telefonická konzultace.
• Navštívit lékaře, když akutní průjem neustává po několika dnech (obvykle po 3–5) nebo:
  – při těžce probíhajícím průjmu s dehydratací (odvodněním),
  – při trvající teplotě,
  – u starých lidí (nemají pocit žízně, často užívají diuretika – léky k odvodnění),
  – u malých dětí (snadno ztrácí tekutiny, samy je nedokážou doplnit).
• Měli byste být připraveni na otázku, zda ve stolici je krev nebo zda došlo k úbytku na váze. Proto je vhodné nepoužívat “živočišné uhlí”, které barví stolici.

b) Zavodnění a dieta jako základ léčby

• Je nutno stanovit možné vyvolávající příčiny (potraviny, léky, psychické vlivy).
• Je nutno řádně se zavodnit. Ztrátu tekutin a minerálů lze dodat velkým množstvím tekutin:
  sladkým čajem,
  minerálními vodami,
  rehydratačními roztoky,
  iontovými nápoji,
  vhodné jsou slané polévky (náhrada sodíku),
  k užívání ústy jsou podávány roztoky ORS (oral rehydratation solution),
  v domácích podmínkách lze použít i roztok, který obsahuje 8 lžiček cukru, 1 lžičku stolní soli, šťávu ze dvou pomerančů nebo ze dvou grapefruitů (pro obsah draslíku) a k doplnění do 1 litru použít převařenou vodu; dospělí by měli vypít 250–500 ml a děti 125–250 ml tohoto roztoku během hodiny.
• U závažnějších stavůje nutné zaznamenávat příjem a výdej tekutin (močení), častost a složení stolice i zvracení. Záznamy by měly být předloženy ošetřujícímu lékaři.
• Na začátku onemocnění je vhodná 24hodinová tzv. “hladová či čajová” pauza. Pak je vhodný rýžový odvar, syrové banány (obsahují draslík), event. mrkvový odvar a následně vařené brambory nebo bramborové pyré. Později je přidáváno vařené či dušené maso. Bílý jogurt s živou kulturou obsahuje lactobacily a může být podáván později.

c) Hygienické zásady

• V případě průjmu infekčního je zapotřebí dodržovat hygienické zásady.
• Vždy je nutno umýt si po odchodu z toalety řádně ruce.
• Nemocný s průjmem by neměl připravovat jídlo pro další osoby, zejména ne pro děti a staré lidi.

d) Podávání léků u průjmu

Medikamentózní léčba většinou není nutná.

Malým dětem by léky neměly být podávány bez porady s lékařem

2. Léčba chronického průjmu

Jako takový je označován průjem trvající týdny nebo měsíce.

Vždy je nutné konzultovat s lékařem, který by měl příčinu průjmu nalézt.
Poté by měl být lékařem dle příčiny léčen.

Zda si člověk informaci uloženou v paměti také správně vybaví, závisí na řadě okolností. Snadněji se nám informace vybaví za podmínek podobných těm, kdy byla informace uložena. Závisí to například na fyzikálním prostředí, emočním rozpoložení (v depresi se nám vybavují spíše negativní zážitky
z minulosti) nebo stavu vědomí.

Lidská paměť nefunguje jako magnetofonový záznamník nebo videorekordér, ale uchovává spíše význam a podstatu informací než detaily. To se projevuje tím více, čím delší doba od nabytí informace uplyne. Vybavení paměti je konstrukcí ucelené informace z menších částí, které jsou dostupné. Paměť člověka sama o sobě není dokonalá a je náchylná k různým nepřesnostem a ovlivnění například emocemi. Emoce mohou paměť ovlivňovat, ale existuje i zvláštní druh paměti na emoce samotné (například na rozpoznávání emočního náboje výrazu v tváři).

K zániku paměťové stopy dochází při procesu zapomínání, kdy paměťové stopy, které nejsou používány, jsou pravděpodobně překryty jinými. Existují však případy, kdy si člověk v mezní situaci (při horečkách, hypnóze nebo elektrické stimulaci spánkového laloku během neurochirurgické operace) vybavil i velmi staré zážitky. K vyhasínání paměťové stopy dochází i tehdy, když se u starší informace ukáže, že již není pravdivá. Může k ní však dojít také při poškození nervové tkáně.

Poruchy paměti jsou časté ve stáří, ale mohou se vyskytovat již od středního věku. Některé z nich nejsou nebezpečné, jiné však mohou znamenat první příznaky onemocnění. Mozek může být postižen zánětem, nádorem, cévním onemocněním, alkoholem, metabolicky, léky, nebo se již může jednat
o počínající Alzheimerovu chorobu, která je nejčastější demencí.

Stáří je přirozenou etapou lidského života. Demence je naproti tomu nemoc, která k normálnímu stárnutí nepatří. U postižených osob se nejprve projevuje lehkými poruchami paměti (ukládání, uchovávání a vybavování si informací), později dochází k zapomínání i nejjednodušších věcí a nakonec i vlastního jména. Dochází ke zhoršování intelektu (myšlení, úsudku), poruchám řeči a změnám chování. Pacienti často bloudí a mohou se ztratit i na důvěrně známých místech.

Výskyt Alzheimerovy choroby narůstá s věkem. Ve věkové skupině nad 65 let trpí střední nebo těžkou demencí 5 % populace, ve věku nad 85 let dokonce 30–50 % populace. V zemích Evropské unie tvoří jedno z nejčastějších onemocnění. Každý rok se vyskytne až 600 tisíc nových případů demence, což je více než například u mozkové mrtvice, cukrovky nebo rakoviny prsu.

Pro poruchy paměti obecně platí to, co pro svaly. Když je používáme a posilujeme, jsou silné, pokud je nepoužíváme, atrofují a zmenšují se. S pamětí to je stejné. Na buněčné úrovni je totiž tvorba paměťové stopy doprovázena změnou tvaru zakončení nervových buněk s tvorbou nových bílkovin. Tento proces je možný v každém věku a i během onemocnění, ačkoli je zde významně omezen. Používáním a trénováním nervových zakončení udržujeme celý systém plasticity mozku v dobré kondici. Platí proto, že používáním a trénováním paměti si vytváříme rezervu pro případné onemocnění v budoucnu.

Co také přispívá k lepší paměti:

Dostatek spánku.
Pravidelné cvičení (nejlépe tanec nebo chůze 4 km denně).
Malé množství červeného vína (2 dl denně).
Středomořská kuchyně (ryby, saláty, olivový olej).
Kombinace vitaminu C a E.
Omega mastné kyseliny.
Přípravky s extrakty z Ginkgo biloby

CO JSEM TO JEN CHTĚL

Člověk zírá do otevřené lednice a nemůže si vzpomenout, co to v ní vlastně chtěl. Má potíže vzpomenout si, kde před půl hodinou zaparkoval auto nebo kam založil doma klíče. Setká se s někým, kdo ho nepochybně zná, ale nemá nejmenší ponětí, kam si ho zařadit. Podobné situace zažívá mnoho lidí téměř s železnou pravidelností. Zásadní je však otázka, proč tomu tak je…

Možná cestou k ledničce přemýšlel o něčem jiném. Myslel třeba na hádku, kterou měl s partnerem dnes ráno… Za většinu z našich potíží může obyčejná neschopnost soustředit se. Jsme zvyklí říkat, že jsme na něco zapomněli, ale v mnoha případech to vůbec není pravda. Danou informaci jsme vůbec nikdy nedostali, proto nás minula, aniž by byla zaznamenána v naší paměti.

MOZEK ZLOBÍ PO TŘICÍTCE

Lidský mozek je plně vyvinut asi ve věku 25 let a poté se jeho stav jen každodenně zhoršuje. Zpočátku to není příliš zřejmé, ale ve věku mezi padesáti a šedesáti lety už nemůžeme přehlédnout stále častější výpadky paměti. Po třicítce nám také déle trvá naučit se něco nového a je těžší se soustředit na více úkolů najednou, pokud náhle vyžadují naši pozornost. V průběhu stárnutí se také prodlužuje reakční doba, což ovlivňuje naše každodenní aktivity.

Odborníci na paměť odhadují, že 50 % všech lidí po šedesátce je postiženo tzv. věkem ovlivněným zhoršením paměti. Po sedmdesátce tento počet stoupá nad 70 %. Většina populace považuje problémy s pamětí za nevyhnutelné. Nedá se proti nim nic dělat stejně jako proti zhoršení fyzické kondice
i duševních schopností. Pravdou však je, že pokud jde o naši paměť a její fungování, máme svůj osud víceméně ve vlastních rukou.

Mozek se chová podobně jako sval, který ztrácí svou funkci, když není neustále používán. Nikdo se zlomenou rukou, kdo se po šesti týdnech zbaví sádry, by nepochyboval o nutnosti dlouhého období intenzivního rehabilitačního cvičení, aby znovu získal ztracenou sílu své paže. Proč tedy nepřijmout cvičení paměti jako účinnou metodu rehabilitace mozku?

ČÍM JSME STARŠÍ…

Čím jsme starší, tím je to s naší pamětí horší. Tak hodnotí stav své paměti většina populace, a nejedná se přitom pouze seniory, ale i lidi v produktivním věku. Lze proti tomu něco dělat? Určitě – způsobů je hned několik: zajímat se o své okolí a aktivně s ním komunikovat, číst knihy, poslouchat hudbu, počítat sudoku, luštit křížovky, učit se nové věci, hrát šachy a bridž. Důležité je mít také své zájmy a koníčky
a dbát na pravidelnou fyzickou aktivitu. A nemusí jít přitom o vrcholové sportovní výkony. Je dokázáno, že obzvlášť blahodárný vliv má na duševní svěžest člověka tanec.

Leckdo možná namítne, že mnohé ze zmíněných aktivit pravidelně dělá, a stejně má s pamětí problémy. Neustále hledá brýle, když otevře lednici, nemůže si vzpomenout, pro co to jen vlastně šel, nepamatuje si telefonní čísla a o jménech ani nemluvě. S tím vším však mohou pomoci kurzy trénování paměti.

TRÉNINK ZLEPŠUJE KVALITU ŽIVOTA

Kurzy trénování paměti jsou vhodné pro každého bez rozdílu věku. Obvykle je navštěvují lidé, kteří jsou si vědomi svých problémů s pamětí a hledají pomoc. Ale nemají tolik času, aby čekali několik let na to, než se efekt trénování paměti projeví. Výhodou terapie “pozitivního šoku” totiž je, že má naštěstí většinou okamžitý efekt.

Trenér paměti má navíc k dispozici takové nástroje, které klientovi během několika minut zvednou sebevědomí. Pracuje s mnemotechnikami, které jsou víceméně mechanickým nástrojem, a není obtížné se je naučit. Dokážou skvělým způsobem vykompenzovat nedokonalost lidské paměti. Klient zažívá “příjemný šok” z toho, že si je schopen zapamatovat tak velké množství informací. Zvýší se mu sebevědomí a k novým informacím začne přistupovat s pozitivním očekáváním, že si je zapamatuje.

Výuka v kurzech není orientována výhradně na zvýšení kapacity mozku, tak jak je tomu u většiny klasických programů kognitivní stimulace ve světě. Soustředí se oproti nim i na odstranění problémů
s pamětí v běžném denním životě klientů. Výsledkem je jejich zvýšené sebevědomí, sebehodnocení
a pocit osobní zdatnosti, které vedou k tomu, že senioři zvládají běžné problémy s daleko větším přehledem.

PAMATUJEME NA ČASTÉ OTÁZKY

Proč už i “třicátníci” mají problémy s pamětí?

Za naše problémy s pamětí může především určitá nedisciplinovanost. Pokud dovolíme naší mysli, aby byla rozběhaná v mnoha směrech a vůbec se nezaměřila na to, co právě děláme, tak by bylo naivní očekávat, že bude naše paměť funkční.

Odkdy je vhodné začít trénovat paměť a proč?

Lidé v produktivním věku si většinou dostatečně trénují paměť už samotným výkonem zaměstnání. Všechny věkové kategorie však mají problémy s efektivním zpracováním nových informací. V tomto případě jim křížovky ani sudoku nepomohou, ale vzniká prostor pro trenéra paměti. Ten je naučí triky, jak informaci efektivně zpracovat, aby byla spolehlivě uložena do dlouhodobé paměti a hlavně aby byla snadno vybavitelná v případě budoucí potřeby.

Co je ještě v souvislosti se zhoršováním paměti normální a co už ne?

Za “normální” lze považovat, když si lidé stěžují na funkčnost své paměti. Za nenormální, když dobrovolně promrhají šanci se nechat přesvědčit, že to vůbec není pravda a že se jen zbytečně podceňují.

Kdo je nejvíce ohrožen poruchami paměti?

Věk je rizikový faktor, takže čím jsme starší, tím více nám hrozí nebezpečí patologických poruch. Je tedy na místě si během života vytvořit tzv. rezervní mozkovou kapacitu a s její pomocí úpadek duševní svěžesti vykompenzovat. Vzdělávání během celého života, mentální a fyzická aktivita a společenský kontakt jsou nezbytnými předpoklady k jejímu vytvoření.