Onkologie

Definice 

U karcinomu prostaty dochází k růstu abnormálních buněk v prostatě, což je mužská pohlavní žláza, která se účastní tvorby seminální tekutiny, která při spojení s ejakulátem tvoří sperma. Mužské hormony, zvláště testosteron, stimulují vývoj tohoto typu karcinomu tím, že podporují růst nádorových buněk.

Příznaky a dopad na zdraví 

Karcinom prostaty se vyvíjí velmi pomalu. Onemocnění nemusí být roky detekováno, protože časná stadia jsou obecně bez příznaků, kromě problémů s močením – které mohou být připisovány zvětšení prostaty v důsledku věku.
Existuje však velký počet močových příznaků, které mohou ukazovat na karcinom prostaty:

• častá potřeba močit,
• nucení na močení,
• snížení síly proudu moči,
• neschopnost močit.

Další příznaky, jako je bolest kostí, se mohou objevit v pokročilejších fázích onemocnění.

Rizikové faktory 

Ačkoli příčiny karcinomu prostaty zůstávají neznámé, zdá se, že existuje několik rizikových faktorů:

• Věk: karcinom prostaty je velmi vzácný před 40. rokem věku a jeho diagnóza je stanovena obvykle po 70. roce věku.
• Rodinná anamnéza: 20 % případů jsou karcinomy prostaty, které se vyskytují v rodině, kde jsou nejméně dva případy zahrnující příbuzné prvního stupně (otec nebo bratr) nebo druhého stupně (děda nebo strýc). Dědičná forma (tj. nejméně tři případy karcinomu prostaty u příbuzných prvního nebo druhého stupně) představuje 5 % případů karcinomu prostaty.
• Etnický původ a geografický výskyt: incidence karcinomu prostaty v Africe, severní Evropě
  a Spojených státech je daleko vyšší v porovnání s velmi nízkou incidencí v jihovýchodní Asii.

Incidence

Odhad výskytu karcinomu prostaty v Evropě a Spojených státech je jeden ze šesti mužů. Karcinom prostaty je odpovědný za více než 80 000 úmrtí každý rok v Evropě. Ačkoli úmrtnost klesá (četnost přežití je v současné době 83,4 %), došlo k prudkému zvýšení výskytu onemocnění, což odpovídá stárnutí populace.

Časná diagnóza poskytuje nejlepší šanci na přežití. K dispozici je mnoho screeningových testů na karcinom prostaty po určitém věku:

• Digitální rektální vyšetření: lékař, který použije rukavici a lubrikační prostředek, zavede prst do konečníku a vyšetří prostatu s ohledem na přítomnost uzlíků a změny velikosti, tvaru nebo povrchu, což může ukázat na přítomnost karcinomu v oblasti kolem prostaty.
• Vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA) z krve: tato technika pomáhá detekovat nádory v časné fází, což vede k časnější léčbě. Existuje však stále spor ohledně rizika zveličené diagnózy a nadměrné léčby.
• Transrektální ultrazvukové vyšetření: malá sonda se zavede do konečníku pro zobrazení prostaty.
• Biopsie: pokud je podezření na karcinom, odebere se malý vzorek prostaty nebo tkáně prostaty
  a analyzuje se v laboratoři pro přesnou diagnózu typu a úrovně agresivity.

Diagnóza zvažuje různá stadia karcinomu prostaty. Velikost nádoru, zda se šířil do lymfatických uzlin či nikoliv a přítomnost metastáz v dalších částech těla stanoví stadium karcinomu a volbu léčby.

Léčba karcinomu prostaty se v posledních letech zlepšila se zvyšujícím se zaměřením na jednotlivého pacienta a individualizovanou léčbu. Individualizované, multidisciplinární terapeutické přístupy poskytují lepší léčbu všech stadií onemocnění.
K dispozici je různý počet možností léčby v závislosti na zdraví pacienta a stadiu karcinomu:

• Operace (radikální prostatektomie) je formou lokální léčby. U této operace chirurg odstraní celou žlázu a seminální váčky. Chirurgická léčba je obecně indikována u některých forem vysoce rizikového lokalizovaného karcinomu prostaty nebo u lokálně pokročilého karcinomu prostaty.
• Externí radioterapie je formou lokální léčby karcinomu, která likviduje nádorové buňky
  v prostatě pomocí externího svazku záření (EBRT). Může se používat samostatně u lokalizovaných karcinomů s nízkým a středním rizikem a v kombinaci s hormonální léčbou u vysoce rizikových
  a lokálně pokročilých karcinomů prostaty.
• HIFU (vysoce intenzivní fokusovaný ultrazvuk) je lékařská technika určená pro likvidaci nádoru termální ablací.
• Interní radiační léčba nebo brachyterapie je technika používaná pro likvidaci nádorových buněk pomocí pelet implantovaných do prostaty, které vyzařují gama záření.
• Hormonální léčba znamená předpis analog agonistů hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (LHRH) pacientovi. Tyto hormony působí na tvorbu pohlavních hormonů v těle. Zpomalují vývoj onemocnění tím, že výrazně snižují hladiny testosteronu.
• Chemoterapie je léčebná možnost, když nádor nereaguje na jiné konvenční typy léčby.

PŘÍZNAKY 

Známky a příznaky karcinomu ledvin zahrnují následující:

• krev v moči,
• trvalou bolest na straně těla těsně pod žebry,
• bulku nebo otok v oblasti ledvin (po straně těla).

Pokud se u Vás objeví některé z těchto příznaků, navštivte co možná nejdříve svého praktického lékaře.

Asi v polovině všech případů karcinomu ledvin se nevyskytují žádné příznaky a onemocnění je detekováno při vyšetření pro nesouvisející onemocnění.

RIZIKOVÉ FAKTORY 

Dobře známými rizikovými faktory je kouření, obezita a hypertenze. Karcinom ledvin je také častější
u pacientů na dialýze.
Přibližně 2–3 % všech karcinomů ledvin je dědičných a je popsáno několik autosomálně dominantních syndromů, každý s odlišným genetickým základem a fenotypem¹.

INCIDENCE 

Karcinom ledvin představuje 2–3 % všech karcinomů² s nejvyšším výskytem v západních zemích.
Během posledních dvou desetiletí až do nedávné doby došlo k celosvětovému ročnímu nárůstu asi
o 2 % a stejně tak v Evropě, i když v Dánsku a Švédsku byl pozorován pokračující pokles³.

V roce 2012 bylo v Evropské unii hlášeno přibližně 84 400 nových případů karcinomu ledvin a 34 700 úmrtí na toto onemocnění⁴.

V Evropě rostla celková míra úmrtnosti na karcinom ledvin až do počátku 90. let, kdy se četnosti obecně stabilizovaly nebo následně klesaly. Od 80. let došlo k poklesu úmrtnosti ve skandinávských zemích a od počátku 90. let ve Francii, Německu, Rakousku, Nizozemsku a Itálii. V některých evropských zemích (Chorvatsko, Estonsko, Řecko, Irsko, Slovensko) má však úmrtnost narůstající trend⁵.

Mnoho útvarů v ledvinách zůstává bez příznaků do pozdních fází onemocnění.

V současné době je více než 50 % případů karcinomu ledvin detekováno náhodně, když je použito neinvazivní zobrazování pro zkoumání různých nespecifických příznaků a jiných onemocnění břicha. Klasická triáda zahrnující bolest po straně těla, silnou hematurii a hmatný útvar v břiše je nyní vzácná (6–10 %) a koreluje s pokročilým onemocněním.

Paraneoplastické syndromy se vyskytují u přibližně 30 % pacientů se symptomatickým karcinomem ledvin. Mezi nejčastější Paraneoplastické syndromy patří: hypertenze, kachexie, úbytek hmotnosti, pyrexie, neuromyopatie, amyloidóza, zvýšená sedimentace erytrocytů, anemie, abnormální funkce jater, hyperkalcémie a polycytémie.

Fyzikální vyšetření má pouze omezenou roli v diagnóze karcinomu ledvin. Radiologické vyšetření má být provedeno u následujících nálezů: Hmatný útvar v břiše, hmatná cervikální lymfadenopatie, varikokéla a oboustranný otok končetin, který se nezmenšuje, což naznačuje postižení žil⁷.

Pokud příznaky nebo výsledky fyzikálního vyšetření naznačují karcinom ledvin, bude pravděpodobně provedeno více vyšetření, včetně laboratorních a zobrazovacích.

• Laboratorní vyšetření
  – Vyšetření moči.
  – Kompletní krevní obraz.
  – Biochemické vyšetření.
• Zobrazovací vyšetření
  – Počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a ultrazvuk mohou být velmi užitečné při diagnostice většiny nádorů ledvin, i když jsou u pacientů zřídka nutná všechna tato vyšetření.
  – Jiné testy, například rentgenové snímky hrudníku a kostí, se častěji používají pro stanovení, zda se rakovina rozšířila (metastázovala) do jiných částí těla.

Léčebné možnosti zahrnují následující:

• Chirurgická léčba: u většiny karcinomů ledvin má hlavní postavení chirurgická léčba.  I pacienti, jejichž karcinom se šířil do dalších orgánů, mohou mít přínos z chirurgické léčby zahrnující vyjmutí nádoru z ledviny.
• Ablace a další lokální terapie: někdy mohou být použity jiné přístupy k likvidaci nádorů ledvin,
  i když ještě nejsou považovány za standardní léčbu: kryoterapie (kryoablace), radiofrekvenční ablace (RFA), arteriální embolizace.
• Aktivní dohled: starší a oslabení pacient s malými nádory ledvin (menší než 4 cm) nemusí zpočátku dostávat žádnou léčbu. Nádor se pečlivě sleduje, aby se zjistilo, zda roste rychle nebo se zvětší více než na 4 cm. Může být chirurgicky odstraněn nebo léčen.
• Radiační léčba: radiační léčba se často používá pro úlevu nebo snížení příznaků karcinomu ledvin.
• Cílená léčba: tyto léky se používají jako první nebo druhá line léčby
  u pokročilého / metastazujícího karcinomu ledvin. Často se mohou zmenšit nebo může dojít ke zpomalení růstu karcinomu na určitý čas, ale nezdá se, že některý z těchto léků může skutečně vyléčit karcinom ledvin.
• Imunoterapie (biologická léčba): cílem biologické léčby je podpořit imunitní systém těla
  v odstranění nebo likvidaci nádorových buněk. Mohou to být cytokiny (interleukin-2 (IL-2), interferon alfa) nebo inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce.
• Chemoterapie: chemoterapie používá protinádorové léky, které se podávají do žíly nebo ústy (ve formě tablet). Tyto léky vstupují do krve a dostávají se do částí těla, ve kterých může být tato léčba užitečná pro léčbu karcinomu, který se šířil (metastázoval) do orgánů mimo ledviny.

Definice 

Endokrinní buňky se nachází v celém těle a mohou způsobit neuroendokrinní nádory (NET) v mnoha orgánech. Přibližně v 60 % případů se NET objevují v trávicím traktu (GI-NET). Mohou se nacházet
v trávicím traktu od jícnu po konečník, v tlustém střevě a slinivce břišní. Tyto primární nádory se mohou šířit do dalších orgánů, zvláště do jater.

Nazývají se neuroendokrinní nádory, protože nádorové buňky u NET mají určité společné vlastnosti
s nervovými buňkami a endokrinními buňkami, jako je schopnost vylučovat hormony.

Příznaky a dopad na zdraví 

Mnoho neuroendokrinních nádorů nesouvisí s žádnými klinickými příznaky, buď proto, že jsou malé nebo proto, že nevylučují hormony. Pokud jsou symptomatické, liší se příznaky v závislosti na postiženém orgánu a vyvíjejí se pomalu během několika let.

Příznaky jsou způsobeny růstem nádoru.

Ačkoliv jsou zpočátku tvořeny endokrinními buňkami, většina NET v trávicím traktu nezpůsobuje zvýšené uvolňování hormonů, a proto pacienti nemají žádné klinické příznaky. Tyto tzv. nefunkční nádory se neodhalí, dokud se jejich velikost nezvětší a neobjeví se celá řada různých příznaků:

• bolest břicha nebo nepříjemné pocity v břiše,
• nadýmání,
• zácpa,
• uzávěr střeva,
• přítomnost krve ve stolici,
• nevolnost nebo zvracení,
• úbytek hmotnosti,
• žloutenka.

Příznaky vyvolané vylučováním hormonů nádorem

Některé GI-NET vylučují nadměrné množství hormonů, což způsobuje mnoho různých stavů:

• průjem,
• úbytek hmotnosti,
• dehydrataci,
• zarudnutí kůže a návaly horka v obličeji,
• sípání,
• pocit bušení srdce (palpitace).

Rizikové faktory 

U většiny pacientů s neuroendokrinními nádory nejsou žádné známé identifikovatelné rizikové faktory. Ve vzácných případech mohou být gastrointestinální NET součástí dědičného onemocnění a v takovém případě se jedná o syndrom predispozice k nádoru a možnou souvislost s jinými nádory. Nejběžnější
z těchto syndromů je mnohočetná endokrinní neoplázie typu 1 (NEM1), skupina poruch, která
v podstatě zahrnuje nádory slinivky břišní, podvěsku mozkového (hypofýzy), příštítných tělísek
a nadledvinek. Neexistují žádná známá opatření pro prevenci NET.

Incidence 

Neuroendokrinní nádory (NET) jsou vzácné s 2 až 5 novými případy na 100 000 lidí ročně. Objevují se častěji u starších než u mladších osob. Průměrný věk diagnózy je asi 65 let a postihují stejně muže
a ženy.

GI-NET nejsou často rozpoznány několik let, pokud nejsou přítomny žádné příznaky nebo se objevují pouze vágní příznaky. Diagnóza je často stanovena pozdě a průměrné zpoždění diagnózy je pět až sedm let. To vede k tomu, že do doby, než je objeven, se nádor již rozšířil ve 20 až 50 % případů.

Pro usnadnění diagnózy je k dispozici mnoho typů vyšetření:

• Endoskopie nebo ultrazvuková endoskopie (kdy se používá hadička s ultrazvukovou sondou pro zobrazení stěn dutiny trávicího traktu) může detekovat nádory uvnitř trávicího traktu a může umožnit odebírat biopsie.
• Rentgenové snímky a magnetická rezonance (MR) mohou pomoci lokalizovat nádor, ale nemohou stanovit, zda se jedná o endokrinní nádory.
• Vyšetření pomocí radiofarmak, jako je scintigrafie a pozitronová emisní tomografie (PET), při kterých se podá injekce látek, které se připojí na NET receptory pro potvrzení toho, zda je nádor endokrinního typu.
• Vyšetření krve jsou také přínosná pro detekci NET, protože dochází k abnormálnímu zvýšení vylučování hormonů.
• Mikroskopická analýza nádoru nebo vzorku nádoru je jediné vyšetření, které potvrdí diagnózu. Za tímto účelem může být pacientům sděleno, že je nutná biopsie nádoru, což znamená odebrání malého vzorku nádoru k vyšetření pod mikroskopem (histologicky).

U NET nádorů s rozmanitým a pomalým růstem charakterizovaným remisemi a recidivami (vymizení
a zhoršení příznaků), což může být někdy dlouhodobé (roky nebo dokonce desetiletí), existuje celá řada možností léčby. Pacienti s neuroendokrinním nádorem mohou podstoupit během svého života tři, čtyři nebo i více typů léčby.

Mezi hlavní typy léčby patří:

• Chirurgická léčba pro vyjmutí nádoru nebo pokud se nádory šířily pro zmenšení velikosti. Radikální léčba zahrnující chirurgickou léčbu má být vždy prodiskutována multidiscipilnárně mezi odborníky na léčbu NET.
• Chemoterapie se podává střídavě v cyklech pro likvidaci nádorových buněk. Může se používat samostatně nebo v kombinaci s chirurgickou léčbou.
• Embolizace (uzávěr tepny, která zásobuje krví nádor, který odumře) a vysokofrekvenční vlny se používají velmi vzácně, zvláště pro lokální léčbu v případě karcinomu jater.
• Somatostatinová analoga (syntetické ekvivalenty hormonu somatostatinu) se používají často jako kontinuální režim léčby.
• Cílená léčba  
• Interní vektorová radioterapie, která se připojuje na somatostatinové receptory 

V některých případech, kdy je nádor bez příznaků a neroste, nebo roste jen velmi pomalu, a není-li možné jej zcela odstranit, není pacientům podávána žádná léčba ani chirurgická léčba a pacienti jsou jednoduše sledováni pomocí laboratorních, radiologických a klinických vyšetření.. Ať již byla léčba nádoru podána či nikoliv, pacienti potřebují pravidelné kontroly u odborníků na určených centrech pro léčbu NET.