- Karcinom prostaty
- Karcinom ledvin
- Neuroendokrinní nádory
Karcinom prostaty
Karcinom prostaty je nejčastěji se vyskytující karcinom u mužů ve věku nad 50 let a je to druhá nejčastější příčina úmrtí po karcinomu plic. Získejte více informací o tomto onemocnění, jeho diagnóze a různých dostupných možnostech léčby.
Definice
U karcinomu prostaty dochází k růstu abnormálních buněk v prostatě, což je mužská pohlavní žláza, která se účastní tvorby seminální tekutiny, která při spojení s ejakulátem tvoří sperma. Mužské hormony, zvláště testosteron, stimulují vývoj tohoto typu karcinomu tím, že podporují růst nádorových buněk.
Příznaky a dopad na zdraví
Karcinom prostaty se vyvíjí velmi pomalu. Onemocnění nemusí být roky detekováno, protože časná stadia jsou obecně bez příznaků, kromě problémů s močením – které mohou být připisovány zvětšení prostaty v důsledku věku.
Existuje však velký počet močových příznaků, které mohou ukazovat na karcinom prostaty:
- častá potřeba močit,
- nucení na močení,
- snížení síly proudu moči,
- neschopnost močit.
Další příznaky, jako je bolest kostí, se mohou objevit v pokročilejších fázích onemocnění.
Rizikové faktory
Ačkoli příčiny karcinomu prostaty zůstávají neznámé, zdá se, že existuje několik rizikových faktorů:
- Věk: karcinom prostaty je velmi vzácný před 40. rokem věku a jeho diagnóza je stanovena obvykle po 70. roce věku.
- Rodinná anamnéza: 20 % případů jsou karcinomy prostaty, které se vyskytují v rodině, kde jsou nejméně dva případy zahrnující příbuzné prvního stupně (otec nebo bratr) nebo druhého stupně (děda nebo strýc). Dědičná forma (tj. nejméně tři případy karcinomu prostaty u příbuzných prvního nebo druhého stupně) představuje 5 % případů karcinomu prostaty.
- Etnický původ a geografický výskyt: incidence karcinomu prostaty v Africe, severní Evropě
a Spojených státech je daleko vyšší v porovnání s velmi nízkou incidencí v jihovýchodní Asii.
Incidence
Odhad výskytu karcinomu prostaty v Evropě a Spojených státech je jeden ze šesti mužů. Karcinom prostaty je odpovědný za více než 80 000 úmrtí každý rok v Evropě. Ačkoli úmrtnost klesá (četnost přežití je v současné době 83,4 %), došlo k prudkému zvýšení výskytu onemocnění, což odpovídá stárnutí populace.
Časná diagnóza poskytuje nejlepší šanci na přežití. K dispozici je mnoho screeningových testů na karcinom prostaty po určitém věku:
- Digitální rektální vyšetření: lékař, který použije rukavici a lubrikační prostředek, zavede prst do konečníku a vyšetří prostatu s ohledem na přítomnost uzlíků a změny velikosti, tvaru nebo povrchu, což může ukázat na přítomnost karcinomu v oblasti kolem prostaty.
- Vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA) z krve: tato technika pomáhá detekovat nádory v časné fází, což vede k časnější léčbě. Existuje však stále spor ohledně rizika zveličené diagnózy a nadměrné léčby.
- Transrektální ultrazvukové vyšetření: malá sonda se zavede do konečníku pro zobrazení prostaty.
- Biopsie: pokud je podezření na karcinom, odebere se malý vzorek prostaty nebo tkáně prostaty
a analyzuje se v laboratoři pro přesnou diagnózu typu a úrovně agresivity.
Diagnóza zvažuje různá stadia karcinomu prostaty. Velikost nádoru, zda se šířil do lymfatických uzlin či nikoliv a přítomnost metastáz v dalších částech těla stanoví stadium karcinomu a volbu léčby.
Léčba karcinomu prostaty se v posledních letech zlepšila se zvyšujícím se zaměřením na jednotlivého pacienta a individualizovanou léčbu. Individualizované, multidisciplinární terapeutické přístupy poskytují lepší léčbu všech stadií onemocnění.
K dispozici je různý počet možností léčby v závislosti na zdraví pacienta a stadiu karcinomu:
- Operace (radikální prostatektomie) je formou lokální léčby. U této operace chirurg odstraní celou žlázu a seminální váčky. Chirurgická léčba je obecně indikována u některých forem vysoce rizikového lokalizovaného karcinomu prostaty nebo u lokálně pokročilého karcinomu prostaty.
- Externí radioterapie je formou lokální léčby karcinomu, která likviduje nádorové buňky
v prostatě pomocí externího svazku záření (EBRT). Může se používat samostatně u lokalizovaných karcinomů s nízkým a středním rizikem a v kombinaci s hormonální léčbou u vysoce rizikových
a lokálně pokročilých karcinomů prostaty. - HIFU (vysoce intenzivní fokusovaný ultrazvuk) je lékařská technika určená pro likvidaci nádoru termální ablací.
- Interní radiační léčba nebo brachyterapie je technika používaná pro likvidaci nádorových buněk pomocí pelet implantovaných do prostaty, které vyzařují gama záření.
- Hormonální léčba znamená předpis analog agonistů hormonu uvolňujícího luteinizační hormon (LHRH) pacientovi. Tyto hormony působí na tvorbu pohlavních hormonů v těle. Zpomalují vývoj onemocnění tím, že výrazně snižují hladiny testosteronu.
- Chemoterapie je léčebná možnost, když nádor nereaguje na jiné konvenční typy léčby.
Věk nad 50 let
Nejčastější karcinom u mužů ve věku nad 50 let
Druhá nejčastější příčina úmrtí na zhoubné onemocnění
Věk nad 70 let
Obvykle je diagnostikován po 70 letech věku
Karcinom ledvin
Karcinom ledvin (angl. renal cell carcinoma, RCC) představuje 2–3 % všech karcinomů. Získejte více informací o tomto onemocnění, jeho diagnóze a léčbě.
PŘÍZNAKY
Známky a příznaky karcinomu ledvin zahrnují následující:
- krev v moči,
- trvalou bolest na straně těla těsně pod žebry,
- bulku nebo otok v oblasti ledvin (po straně těla).
Pokud se u Vás objeví některé z těchto příznaků, navštivte co možná nejdříve svého praktického lékaře.
Asi v polovině všech případů karcinomu ledvin se nevyskytují žádné příznaky a onemocnění je detekováno při vyšetření pro nesouvisející onemocnění.
RIZIKOVÉ FAKTORY
Dobře známými rizikovými faktory je kouření, obezita a hypertenze. Karcinom ledvin je také častější
u pacientů na dialýze.
Přibližně 2–3 % všech karcinomů ledvin je dědičných a je popsáno několik autosomálně dominantních syndromů, každý s odlišným genetickým základem a fenotypem1.
INCIDENCE
Karcinom ledvin představuje 2–3 % všech karcinomů2 s nejvyšším výskytem v západních zemích.
Během posledních dvou desetiletí až do nedávné doby došlo k celosvětovému ročnímu nárůstu asi
o 2 % a stejně tak v Evropě, i když v Dánsku a Švédsku byl pozorován pokračující pokles3.
V roce 2012 bylo v Evropské unii hlášeno přibližně 84 400 nových případů karcinomu ledvin a 34 700 úmrtí na toto onemocnění4.
V Evropě rostla celková míra úmrtnosti na karcinom ledvin až do počátku 90. let, kdy se četnosti obecně stabilizovaly nebo následně klesaly. Od 80. let došlo k poklesu úmrtnosti ve skandinávských zemích a od počátku 90. let ve Francii, Německu, Rakousku, Nizozemsku a Itálii. V některých evropských zemích (Chorvatsko, Estonsko, Řecko, Irsko, Slovensko) má však úmrtnost narůstající trend5.
Mnoho útvarů v ledvinách zůstává bez příznaků do pozdních fází onemocnění.
V současné době je více než 50 % případů karcinomu ledvin detekováno náhodně, když je použito neinvazivní zobrazování pro zkoumání různých nespecifických příznaků a jiných onemocnění břicha. Klasická triáda zahrnující bolest po straně těla, silnou hematurii a hmatný útvar v břiše je nyní vzácná (6–10 %) a koreluje s pokročilým onemocněním.
Paraneoplastické syndromy se vyskytují u přibližně 30 % pacientů se symptomatickým karcinomem ledvin. Mezi nejčastější Paraneoplastické syndromy patří: hypertenze, kachexie, úbytek hmotnosti, pyrexie, neuromyopatie, amyloidóza, zvýšená sedimentace erytrocytů, anemie, abnormální funkce jater, hyperkalcémie a polycytémie.
Fyzikální vyšetření má pouze omezenou roli v diagnóze karcinomu ledvin. Radiologické vyšetření má být provedeno u následujících nálezů: Hmatný útvar v břiše, hmatná cervikální lymfadenopatie, varikokéla a oboustranný otok končetin, který se nezmenšuje, což naznačuje postižení žil7.
Pokud příznaky nebo výsledky fyzikálního vyšetření naznačují karcinom ledvin, bude pravděpodobně provedeno více vyšetření, včetně laboratorních a zobrazovacích.
- Laboratorní vyšetření
– Vyšetření moči.
– Kompletní krevní obraz.
– Biochemické vyšetření. - Zobrazovací vyšetření
– Počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a ultrazvuk mohou být velmi užitečné při diagnostice většiny nádorů ledvin, i když jsou u pacientů zřídka nutná všechna tato vyšetření.
– Jiné testy, například rentgenové snímky hrudníku a kostí, se častěji používají pro stanovení, zda se rakovina rozšířila (metastázovala) do jiných částí těla.
Léčebné možnosti zahrnují následující:
- Chirurgická léčba: u většiny karcinomů ledvin má hlavní postavení chirurgická léčba. I pacienti, jejichž karcinom se šířil do dalších orgánů, mohou mít přínos z chirurgické léčby zahrnující vyjmutí nádoru z ledviny.
- Ablace a další lokální terapie: někdy mohou být použity jiné přístupy k likvidaci nádorů ledvin,
i když ještě nejsou považovány za standardní léčbu: kryoterapie (kryoablace), radiofrekvenční ablace (RFA), arteriální embolizace. - Aktivní dohled: starší a oslabení pacient s malými nádory ledvin (menší než 4 cm) nemusí zpočátku dostávat žádnou léčbu. Nádor se pečlivě sleduje, aby se zjistilo, zda roste rychle nebo se zvětší více než na 4 cm. Může být chirurgicky odstraněn nebo léčen.
- Radiační léčba: radiační léčba se často používá pro úlevu nebo snížení příznaků karcinomu ledvin.
- Cílená léčba: tyto léky se používají jako první nebo druhá line léčby
u pokročilého / metastazujícího karcinomu ledvin. Často se mohou zmenšit nebo může dojít ke zpomalení růstu karcinomu na určitý čas, ale nezdá se, že některý z těchto léků může skutečně vyléčit karcinom ledvin. - Imunoterapie (biologická léčba): cílem biologické léčby je podpořit imunitní systém těla
v odstranění nebo likvidaci nádorových buněk. Mohou to být cytokiny (interleukin-2 (IL-2), interferon alfa) nebo inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce. - Chemoterapie: chemoterapie používá protinádorové léky, které se podávají do žíly nebo ústy (ve formě tablet). Tyto léky vstupují do krve a dostávají se do částí těla, ve kterých může být tato léčba užitečná pro léčbu karcinomu, který se šířil (metastázoval) do orgánů mimo ledviny.
2–3 % všech zhoubných onemocnění
Mnoho útvarů v ledvinách zůstává bez příznaků
Chirurgická léčba
je první léčebnou volbou
1 Chow WH, Dong LM, Devesa SS. . Epidemiology and risk factors for kidney cancer. Nat Rev Urol 2010; 7: 245–257
3 Lindblad P. Epidemiology of renal cell carcinoma. Scand J Surg 2004;93(2):88-96 http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15285559
4 Ferlay J, Steliarova-Foucher E, Lortet-Tieulent J, et al. Cancer incidence and mortality patterns in Europe: estimates for 40 countries in 2012. Eur J Cancer 2013 Apr;49(6):1374-403. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23485231
5 Levi F, Ferlay J, Galeone C, et al. The changing pattern of kidney cancer incidence and mortality in Europe. BJU Int 2008 Apr;101(8):949-58 http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18241251
6 Renal cell carcinoma: ESMO Clinical Practice Guidelines for diagnosis, treatment and follow-up
7 Guidelines on Renal Cell Carcinoma, European Association of Urology, 2017– http://uroweb.org/guideline/renal-cell-carcinoma/
8 American Cancer Society. https://www.cancer.org/cancer/kidney-cancer/treating.html
9 European Association of Urology. Guidelines for Clear Cell Renal Cancers That Are Resistant to Vascular Endothelial Growth Factor Receptor-Targeted Therapy https://uroweb.org/wp-content/uploads/Powles-T-et-al.-Eur-Urol-2016-69-4.-Updated-EAU-Guidelines-for-clear-cell-renal-cancer-patients-who-fail-VEGF-targeted-therapy.pdf
Neuroendokrinní nádory
Neuroendokrinní nádory (angl. neuroendocrine tumors, NET) se často vyskytují v trávicím traktu. Někdy jsou bez příznaků, mohou vylučovat abnormálně vysoká množství hormonů, které ovlivňují tělesné funkce a mohou způsobit problémy
v trávicím traktu, úbytek hmotnosti a návaly horka (zarudnutí kůže a návaly horka v obličeji). Získejte více informací o tomto vzácném endokrinním onemocnění, jeho diagnóze a různých dostupných možnostech léčby.
Definice
Endokrinní buňky se nachází v celém těle a mohou způsobit neuroendokrinní nádory (NET) v mnoha orgánech. Přibližně v 60 % případů se NET objevují v trávicím traktu (GI-NET). Mohou se nacházet
v trávicím traktu od jícnu po konečník, v tlustém střevě a slinivce břišní. Tyto primární nádory se mohou šířit do dalších orgánů, zvláště do jater.
Nazývají se neuroendokrinní nádory, protože nádorové buňky u NET mají určité společné vlastnosti
s nervovými buňkami a endokrinními buňkami, jako je schopnost vylučovat hormony.
Příznaky a dopad na zdraví
Mnoho neuroendokrinních nádorů nesouvisí s žádnými klinickými příznaky, buď proto, že jsou malé nebo proto, že nevylučují hormony. Pokud jsou symptomatické, liší se příznaky v závislosti na postiženém orgánu a vyvíjejí se pomalu během několika let.
Příznaky jsou způsobeny růstem nádoru.
Ačkoliv jsou zpočátku tvořeny endokrinními buňkami, většina NET v trávicím traktu nezpůsobuje zvýšené uvolňování hormonů, a proto pacienti nemají žádné klinické příznaky. Tyto tzv. nefunkční nádory se neodhalí, dokud se jejich velikost nezvětší a neobjeví se celá řada různých příznaků:
- bolest břicha nebo nepříjemné pocity v břiše,
- nadýmání,
- zácpa,
- uzávěr střeva,
- přítomnost krve ve stolici,
- nevolnost nebo zvracení,
- úbytek hmotnosti,
- žloutenka.
Příznaky vyvolané vylučováním hormonů nádorem
Některé GI-NET vylučují nadměrné množství hormonů, což způsobuje mnoho různých stavů:
- průjem,
- úbytek hmotnosti,
- dehydrataci,
- zarudnutí kůže a návaly horka v obličeji,
- sípání,
- pocit bušení srdce (palpitace).
Rizikové faktory
U většiny pacientů s neuroendokrinními nádory nejsou žádné známé identifikovatelné rizikové faktory. Ve vzácných případech mohou být gastrointestinální NET součástí dědičného onemocnění a v takovém případě se jedná o syndrom predispozice k nádoru a možnou souvislost s jinými nádory. Nejběžnější
z těchto syndromů je mnohočetná endokrinní neoplázie typu 1 (NEM1), skupina poruch, která
v podstatě zahrnuje nádory slinivky břišní, podvěsku mozkového (hypofýzy), příštítných tělísek
a nadledvinek. Neexistují žádná známá opatření pro prevenci NET.
Incidence
Neuroendokrinní nádory (NET) jsou vzácné s 2 až 5 novými případy na 100 000 lidí ročně. Objevují se častěji u starších než u mladších osob. Průměrný věk diagnózy je asi 65 let a postihují stejně muže
a ženy.
GI-NET nejsou často rozpoznány několik let, pokud nejsou přítomny žádné příznaky nebo se objevují pouze vágní příznaky. Diagnóza je často stanovena pozdě a průměrné zpoždění diagnózy je pět až sedm let. To vede k tomu, že do doby, než je objeven, se nádor již rozšířil ve 20 až 50 % případů.
Pro usnadnění diagnózy je k dispozici mnoho typů vyšetření:
- Endoskopie nebo ultrazvuková endoskopie (kdy se používá hadička s ultrazvukovou sondou pro zobrazení stěn dutiny trávicího traktu) může detekovat nádory uvnitř trávicího traktu a může umožnit odebírat biopsie.
- Rentgenové snímky a magnetická rezonance (MR) mohou pomoci lokalizovat nádor, ale nemohou stanovit, zda se jedná o endokrinní nádory.
- Vyšetření pomocí radiofarmak, jako je scintigrafie a pozitronová emisní tomografie (PET), při kterých se podá injekce látek, které se připojí na NET receptory pro potvrzení toho, zda je nádor endokrinního typu.
- Vyšetření krve jsou také přínosná pro detekci NET, protože dochází k abnormálnímu zvýšení vylučování hormonů.
- Mikroskopická analýza nádoru nebo vzorku nádoru je jediné vyšetření, které potvrdí diagnózu. Za tímto účelem může být pacientům sděleno, že je nutná biopsie nádoru, což znamená odebrání malého vzorku nádoru k vyšetření pod mikroskopem (histologicky).
U NET nádorů s rozmanitým a pomalým růstem charakterizovaným remisemi a recidivami (vymizení
a zhoršení příznaků), což může být někdy dlouhodobé (roky nebo dokonce desetiletí), existuje celá řada možností léčby. Pacienti s neuroendokrinním nádorem mohou podstoupit během svého života tři, čtyři nebo i více typů léčby.
Mezi hlavní typy léčby patří:
- Chirurgická léčba pro vyjmutí nádoru nebo pokud se nádory šířily pro zmenšení velikosti. Radikální léčba zahrnující chirurgickou léčbu má být vždy prodiskutována multidiscipilnárně mezi odborníky na léčbu NET.
- Chemoterapie se podává střídavě v cyklech pro likvidaci nádorových buněk. Může se používat samostatně nebo v kombinaci s chirurgickou léčbou.
- Embolizace (uzávěr tepny, která zásobuje krví nádor, který odumře) a vysokofrekvenční vlny se používají velmi vzácně, zvláště pro lokální léčbu v případě karcinomu jater.
- Somatostatinová analoga (syntetické ekvivalenty hormonu somatostatinu) se používají často jako kontinuální režim léčby.
- Cílená léčba
- Interní vektorová radioterapie, která se připojuje na somatostatinové receptory
V některých případech, kdy je nádor bez příznaků a neroste, nebo roste jen velmi pomalu, a není-li možné jej zcela odstranit, není pacientům podávána žádná léčba ani chirurgická léčba a pacienti jsou jednoduše sledováni pomocí laboratorních, radiologických a klinických vyšetření.. Ať již byla léčba nádoru podána či nikoliv, pacienti potřebují pravidelné kontroly u odborníků na určených centrech pro léčbu NET.
Důkaz :
Asi 112 000
lidí ve Spojených státech má GEP-NET1.
Asi 2,4
nových případů na 100 000 lidí ročně2
Kolem věku 65 let3
průměrný věk v době diagnózy
Zdroje:
http://www.tne-infos.fr/
http://www.cancer.ca/fr-ca/cancer-information/cancer-type/neuroendocrine/neuroendocrine-cancer/types-of-tumours/gastrointestinal-neuroendocrine-tumours/?region=qc#Signes_symptômes
1. Gastrointestinal Carcinoid Tumors: American Cancer Society Website: http://www.cancer.org/acs/groups/cid/documents/webcontent/003102-pdf.pdf. Accessed October 28, 2014
2.Niederle MB, Hackl M, Kaserer K, Niederle B. Gastroenteropancreatic neuro-endocrine tumours: the current incidence and staging based on the WHO and European Neuro-endocrine Tumour Society classifi cation: an analysis based on prospectively collected parameters. Endocr Relat Cancer 2010;17(4):909-18
3.Lepage C, Bouvier AM, Phelip JM, Hatem C, Vernet C, Faivre J. Incidence and management of malignant digestive endocrine tumours in a well defi ned French population. Gut 2004; 53(4):549-53